Pavel Frič, Yvonna Fričová:
Guido Boggiani fotograf
(1861–1901)

Unikátní snímky jihoamerických indiánů italského malíře a etnografa Guida Boggianiho patří ke světovým vrcholům portrétní umělecké fotografie z přelomu století, nemluvě o jejich mimořádné vědecké a historické dokumentární hodnotě. Velkoformátové skleněné negativy byly nalezeny v pozůstalosti významného českého vědce a cestovatele A.V.Friče, který je dovezl do Evropy krátce poté, co jejich autora v Gran Chacu zabili indiáni.

Velkorysá monografie je rozdělená do čtyř obrazových kapitol: krajiny, ukázky dokumentace pro etnografické potřeby, pokusy o reportáž a portréty. Formát 35x30 cm, vazba s ražbou, 100 stran černobílých fotografií z let 1896-1901, text v češtině, italštině, španělštině, portugalštině, angličtině, foto-CD s úplnou obrazovou částí monografie (bezplatná příloha), lepenkové pouzdro. Prodejní cena: 1570 Kč.

Obrazová monografie získala prestižní českou cenu "Fotografická kniha roku 1998" na mezinárodním knižním veletrhu v Praze a 1. cenu "Nejkrásnější kniha" na mezinárodním knižním veletrhu Libri Olomouc 1997

Z recenzí:

The book constitutes further proof that there still exist lettle used and yet valuable sources that have the potentional to offer a better understanding of the myriad facets of Latin America society. Many such caches might be deposited outside the traditional centers of research, a situation that does not in any sense diminish their value, only their availability. The meticulous edition of Boggiani´s documents shows that publications of exceptional significance and wide-ranging relevance can be issued from institutes and places that are not always considered the principal sources for material on Latin America.
HAHR, Duke University, USA, May 1998

S nevídanou uměleckou silou a mimořádnou technickou brilancí Boggiani vytvořil během několika krátkých let pozoruhodné dílo, jemuž náleží důstojné místo v dějinách výtvarné fotografie.
IBERO-AMERICANA PRAGENSIA, Universita Karlova, ČR, únor 1998

V porovnání se svými současníky, kteří později prosluli stejnými tématy v Severní Americe (W.H. Jackson, E.S. Curtis, A.C. Vroman), zanechal Boggiani nepatrné množství negativů: během pouhých pěti let zhotovil 415 záběrů na skleněné želatinové desky. Mimořádně kultivovaným projevem však přispěl k rozvoji fotografie jako svébytného odvětví výtvarného umění, jakým byla s konečnou platností uznána až mnoho let poté.
FOTOGRAFIE MAGAZIN, Praha, květen 1997

Fotografování tehdy vyžadovalo dobrou kondici: na koni nebo mezku se dopravoval dřevěný fotoaparát, křehké skleněné desky, chemikálie, protože naexponované desky se musely zpracovat na místě, v horku a vlhku, ve vodě plné mikroorganismů, dalším nebezpečím jsou termiti. Je zázrak, že se desky dochovaly do dnešních dnů.
PHOTO TECHNIK INTERNATIONAL, Munchen, 6/97

Čas Boggianiho snímky jen umocnil.
SCHWARZWEISS , Frankfurt am Main, 13/97

Boggianiho snímky vždy zajímaly antropology a etnografy, jako špičkový umělecký fotograf nebyl veřejnosti dosud představen.
La NUOVA RIVISTA ITALIANA DI PRAGA, 3-4/1997

Do svého cestovního deníku si Boggiani r. 1896 zapsal: "Moje sada má značnou hodnotu. Nejen proto, že uchovám na snímcích příslušníky jednoho z historicky a etnograficky nejzajímavějších kmenů (Caduvéo), ale také proto, že dokumentují jejich výjimečné umělecké schopnosti."
LABYRINT REVUE, Praha, ČR, 1997

Výstava